Vyhledávání
      

listoklasec zlatý (Phyllostachys aurea )

 

Bambusy > 

Výška rostliny: 
od 2.5 m do 4.0 m
Barva olistění: 
zelená, šedozelená, plstnaté
Tvary listů: 
pilovité
Typy listů: 
listnaté, stálezelené
Použitelné části: 
stonek
Použití: 
solitéra, nádoby, ornamentální výsadby, v potravinářství
Náročnost: 
slunce, polostín, vlhko, kyselé půdy, propustné půdy, nenáročné, humózní půdy, zimní pokrývka

Fotogalerie (0 fotek):

Popis rostliny:  
Listoklasec zlatý je jeden z 50 druhů rozšířených zejména v teplých oblastech východní Asie, Himálaji, Číně, Barmě a Indii. Na rozdíl od ostatních bambusů mírného pásma mají během vegetace vysoké nároky na teplo. Většinou jsou silně výběžkaté, dorůstají výšky 2 -20m. dlouhá a dřevnatá stébla jsou přímá a dutá. Nad vystupujícími kolénky jsou z jedné strany zploštělá a mají zřetelnou rýhu, tím se liší od ostatních rodů bambusů.

V kolénkách jsou silně větvená až přeslenitá. Stébelné pochvy jsou opadavé a lysé, na listových pochvách jsou drsné štětiny. Listy jsou střídavé, kopinaté až čárkovitě kopinaté, s malým řapíkem, na líci zelené, na rubu sivé, stálezelené, ale ve spodních částech stonků na podzim opadávají.

Květy se vyskytují v koncových latách, kvetou v intervalech 30 -120 let. Do plné krásy rostou podobně jako dřeviny více let. Některé druhy jsou dlouho známé a pěstují se jako užitkové nebo okrasné rostliny. V domovině se používají jako stavební materiál, k výrobě nábytku, mladé výhony některých druhů jsou jedlé. V Evropě se začaly pěstovat jako okrasné parkové rostliny až ve 20. století. Vysazují se jako solitéry v blízkosti vody, na okraj porostů dřevin, do skupin nízkých trvalek, trav a dřevin. Dobře vypadají v moderní architektuře, v kontrastu s ocelovými, skleněnými nebo betonovými konstrukcemi.

U nás se pěstují jen zřídka a teprve nedávno se začal nabízet širší sortiment.

Listoklasec zlatý je rostlina, která zůstává dlouho trsnatá a tvoří jen krátké výběžky, proto stébla rostou hustě u sebe. U nás je vysoký 250 -400cm a průměr stébel je 2 -3cm. Starší stébla mají žlutozelenou až šedozelenou barvu a jsou pěkně zbarvená zejména na sluneční straně. Kolénka jsou ve spodní části stébel nápadně nahlučená, šikmá a dekorativně ztlustlá. Nápadně prstencovité ztlustliny jsou i pod každým kolénkem. Stébelné pochvy jsou slabě skvrnité a pruhované.

Listy raší v dubnu a jsou dlouhé 5 -10cm a široké 1 -2cm, na okraji jemně pilovité, na líci tmavě zelené, na rubu šedozelené a lysé. Stébla snesou mráz až – 18°C, ale už mrazy pod – 13°C poškozují listy.

Pěstuje se několik kultivarů lišících se barvou a tvarem stébel.

Čeleď:
Poaceae – lipnicovité

Původ:
Rostlina pochází z Číny, je to dlouho pěstovaný druh také v Japonsku.

Pěstování:
Druh vyžaduje mírně kyselou až alkalickou, zahradní, výživnou a hlubokou, vlhkou, ale propustnou půdu. Je odolný vůči suchu, ale nesnáší zamokření. Vyhovuje mu místo na slunci nebo v polostínu chráněné proti větru. Důležitá je ochrana proti slunci v zimě. Je dobré kořeny na zimu zakrýt 25 -30cm vysokou vrstvou listí, nebo stébla chránit před větrem rákosovou rohoží nebo netkanou textilií.

Množení:
Množíme dělením trsů nebo oddenkovými řízky na jaře. Dělení je fyzicky náročné, podobně jako u ozdobnic.

Použití:
Rostlina se pěstuje jako solitéra do malých zahrad, v nádobách do zimní zahrady nebo ho je možné pěstovat jako bonsai, mladé ještě nezdřevnatělé výhonky jsou jedlé.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.