Vyhledávání
      

Psárka polní (Alopecurus myosuroides)

 

Letničky > 

Výška rostliny: 
od 15.0 cm do 80.0 cm
Doba květu: 
Květen, Červen, Červenec, Srpen, Září, Říjen
Barva květu: 
zelená
Barva olistění: 
zelená
Tvar květu: 
klas
Typy listů: 
listnaté, opadavé
Použití: 
v zemědělství
Náročnost: 
slunce, polostín, vlhko, teplomilná, propustné půdy, nenáročné, humózní půdy

Fotogalerie (0 fotek):

Popis rostliny:  
Psárka polní je jednoletá, ozimá, trávozelená trsnatá tráva. Její stébla jsou 15 -80cm vysoká, na bázi větvená, přímá nebo kolénkatě vystoupavá, rýhovaná, drsná, se 3 -5 lysými kolénky. Pochvy listů jsou rýhované, lysé, drsné, horní slabě nafouklé, dolní tenké. Jazýček přes 2mm dluhý, tupý, většinou dřípený. Čepele jsou 4 -15cm dlouhé, 3 -8mm široké, ploché, ráhované, na líci a na okraji drsné, lichoklas je úzce válcovitý, 3 -12cm dlouhý, hustý, k oběma koncům někdy zúžený, někdy na bázi rozvětvený, větévka jsou velmi krátké, s 1 -2 klasy, stopky klásků jsou 0,5 - 1mm dlouhé, lysé. Klásky jsou jednokvěté, z boku zploštělé, opadavé, 4 -7mm dlouhé, bledě zelené, úzce eliptické, zašpičatělé. Plevy jsou stejné, bezosinné, do 1/3 až 1/2 dole srostlé, bělavé, trojžilné, 4 -6,5mm dlouhé, kopinaté, špičaté, kýlnaté, nahoře na kýlu křídlaté a chlupaté. Plucha je kopinatá, špičatá, čtyřžilná, 4,5 -6mm dlouhá, slámová, na bázi hřbetu s kolénkatou 8 -12mm dlouhou osinou. Tyčinky jsou tři, prašník je 2,5 -4,5mm dlouhý, blizny nitkovité, obilka je smáčklá, dlouze eliptická, 2 -3mm dlouhá, hnědá. Kvete od května do října.

Čeleď:
lipnicovité

Původ:
Psárka polní pochází ze Středomoří, ze západní Evropy na jih od Alp až do Střední Asie. V minulosti byl se zemědělskou kulturou zavlečen téměř do všech evropských zemí. Určit přesně původní areál je dnes už nemožné.

Výskyt:
Psárka polní se jako průvodce kultury obilí dostala a zcela zdomácněla v řadě evropských zemí. Na jih od Alp je původní, ve střední Evropě vystupuje většinou jako zcela zdomácnělý archeofyt a v severní Evropě jen jako nestálý adventivní druh. Byl zjištěn v Albánii, Baleárech, v Belgii a Lucembursku, Bělorusku, Bulharsku, ČR, Dánsku, Finsku, Chorvatsku, Itálii, Korsice, Krétě, Kypru, Litvě, v Lotyšsku, Maďarsku, Německu, Nizozemí, Norsku, v Polsku, Portugalsku, Rakousku, Rumunsku, Rusku, v Řecku, Sardinii, Sicílii, SR, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, Turecku, Ukrajině, ve Velké Británii. Druh je znám také ze severní Afriky, Kavkazu, ze západní a Střední Asie, z Číny, USA, Argentiny, Austrálie a z Nového Zélandu. Nejčastěji se vyskytuje jako plevel na nejrůznějších synantropních lokalitách v sídlech a podél komunikací. Bývá zavlékán zejména s jetelovým a travním osivem.
Do ČR byla psárka zavlečena s osivem už v dávné minulosti. Na území ČR a také SR je možné druh pokládat za archeofyt. Paleobotanicky není sice doložen, ale ze saského Burgliebenau u Mersenburgu jsou známy údaje o výskytu v pšenici dvouzrnce a jednozrnce už z neolitu. Také v Německu a Polsku je druh pokládán za archeofyt. V České republice je znám už od počátků floristického výzkumu. Nejstarší údaje z území potvrzují výskyt především na polích. Také v 19. století byl druh zaznamenán opět na polích. Ruderálně se vyskytoval zejména v Praze. Ve 20. století je možné rozlišit v šíření plevele dvě etapy: první od roku 1901 do roku 1945 a druhou od roku 1946 po současné výskyty.. v první etapě byl druh nalezen na menším počtu lokalit. Převládal výskyt na ruderálních stanovištích, zatímco na polích byla zjištěna méně než 1/3 všech lokalit. Ve druhé etapě převládal výskyt na polích. Nejčastěji se druh vyskytoval na polích, rumištích a na železničních nádražích. V současné době došlo k obnovení výskytu na polích, současně také dochází k zavlékání diaspor ze zahraničí, o čemž svědčí častější výskyty na železničních nádražích.
V současné době se psárka vyskytuje v ČR jako vzácně roztoušená. V některých zemích, např. západních Čechách, na Českomoravské vrchovině, v Jeseníku a v Beskydech, zcela chybí, jinde se vyskytuje na polích ve větším území roztroušeně. Většina lokalit se vyskytla v planárním až kolinním stupni v mírně teplé kilmatické oblasti, menší část v oblasti teplé. Výjimečně a přechodně byl druh nalezen v submontánním stupni. Ve Slovenské republice se psárka vyskytuje mnohem vzácněji s výjimkou východní části okresu Dunajská Streda. Téměř všechny lokality byly nalezeny na jihu Slovenska, většinou v planárním stupni. Ojediněle byl druh nalezen na severním a východním Slovensku. Téměř chybí v hornatých územích středního a východního Slovenska.
Pokud srovnáme rozšíření psárky v ČR a SR s mapou teplotní kontinentality, je zřejmé, že druh téměř míjí oblasti s nejvyšší kontinentalitou, a tedy s nejnižší oceánitou, což je charakteristické pro druhy s oceánsky laděným rozšířením.
Vzhledem k opakovanému výskytu psárky jako plevele v kulturách obilnin, který má mírně vzestupnou tendenci, je tento druh zařazen mezi plevele vnitřní karantény. Relativní expanze na území ČR a SR během posledních desetiletí může mít tyto příčiny: 1. klimatické (možné snižování teplotní kontinentality podporuje šíření plevele), 2. bilogické ( se zahraničním osivem mohou být zavlečeny rezistentnější a vitálnější ekologické rasy plevele), 3. agrikulturní (některá selektivní opatření proti plevelům mohou podporovat nepřímo rozvoj a šíření psárky polní. Jednotlivé výskyty druhu, na železnicích, přístavech, dvorech obilních skladů apod., mají náhodný a přechodný ráz, a nemohou proto sloužit jako potenciální zdroje diaspor pro další šíření. Navíc je druh na podobných stanovištích izolován od svých obvyklých ekotopů, kterými jsou zemědělské kultury.

Růstové podmínky:
Rostliny u nás bohatě plodí a většina obilek bývá fertilních. Na různých lokalitách a v různých létech byla zjištěna fertilita 62 -93%. krátce po dozrání mají obilky relativní klíční odpočinek, který se projevuje tím, že klíčí převážně jen při nižších střídavých teplotách, 5 -20°C. Po jednoměsíčním suchém skladování nebo uložení v chladných vlhkých podmínkách se rozsah teplot vhodných pro klíčení rozšiřuje směrem k teplotám vyšším i stálým.
Psárka se chová převážně jako druh ozimový. Spontánně vysemeněné nebo včas vyseté obilky vzcházejí od konce léta do poloviny až konce října, menší část ještě zjara od konce března do počátku dubna.
Ztráta klíčivosti obilek je ve srovnání s jinými zástupci této čeledi poměrně rychlá.

Množení:
Specificky lehké obilky mohou být šířeny větrem i vodou, v našich podmínkách má ale hlavní podíl na jejich šíření člověk při různé pracovní činnosti. Bohatá plodnost a odolnost mladých rostlin vůči podmínkám naší zimy umožňují tomuto druhu úspěšné šíření na našem území.

Použití:
V příštích desetiletích můžeme očekávat u nás další šíření tohoto druhu, pokud bude pokračovat dlouhodobější klimatické období, laděné více oceánicky. K tomuto šíření může dojít zejména v Čechách, méně už v moravských úvalech.
Druh se uplatňuje zejména jako plevel v ozimém obilí, zatímco v jiných kulturách je jeho negativní působení méně výrazné.
Velmi nutná je prevence, dodržovat čistotu osiva, aby se zabránilo zavlečení cizích ekologických ras, a to především z importovaným zahraničním osivem. Zjištěná ohniska výskytu je nutné snížit ekologicky i ekonomicky vhodnými herbicidy.
Druh může být použit ke krmení pro svou vysokou krmnou hodnotu.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.